Příběh jedné z nich:
Třeba Hanka.
Má dvě děti, pracuje na poloviční úvazek a je na to všechno sama. Když přišla na první focení, byla nervózní.
„Neumím se tvářit jako modelka,“ říkala. Ale pak si oblékla naše šaty, zhluboka se nadechla – a najednou to tam bylo. Usmála se. Stoupla si rovně. Změnila se jí energie.
Ne proto, že by chtěla být někdo jiný. Ale protože se mohla cítit sama sebou.
A o to nám jde.