Všechno to začalo v květnu roku 2020, kdy jsem doma měla čtvrtý půlroční uzlíček a říkala jsem si co já vlastně budu dělat?! Mám 4 děti, představa že se zapojím do klasického pracovního procesu mě upřímně docela děsila. 

 V té době jsme hodně řešili obouvání a to v čem děti chodí. Chodily hlavně bosé. V tu dobu mě napadlo pořídit si e-shop s barefoot obuví. Manželovi se to úplně nezdálo (moc času, práce, investice...kdyby chudák věděl co ho čeká, s tím e-shopem by radši souhlasil.) Ale stejně jsem se koukala po výrobcích obuvi, o tom jak to všechno vzniká. A když jsem začala pátrat, zjistila jsem že se spoustu věcí vyrábí v otřesných podmínkách, kdy nejen obuv ale i módu vyrabějí lidé, hlavně ženy a děti za směšný peníz. Člověk asi nespasí svět, ale může dělat spoustu rozhodnutí která vedou k lepším věcem. A proto mě jednou v noci probudila myšlenka že chci boty šít. A tím to všechno začalo...

 Na internetu jsem si na Fb našla skupiny které se zaměřují na výrobu barefoot obuvi, díky nim jsem zjistila jak se to dělá a co je k tomu třeba. První pokusy byly naprostá katastrofa. Ale postupně jsem zvládala nositelné páry, přihlásila jsem se do školy, za covidu jezdila do Zlína. Zde jsem potkala nové nadšence a kolegy, ale i lidi kteří už jsou profesionálové. Byla to skvělá zkušenost.

 A proč jsem tedy nezůstala u bot a začla šít? To je velmi dobrá otázka.

 Protože jsem si u toho šití bot přestala věřit. Je to takový zajímavá paradox. Dokud to člověk dělá jako "zábavu" nemá úplně obavy že něco pokazí. Ale když se zrodí myšlenka že by to možná mohlo být vážné a být to jako práce na plný úvazek, přišel strach. Ale vím že jejich čas ještě přijde. 

 Se šitím jsem se setkala už jako dítě. Mamka měla doma skříňový šicí stroj Lucznik a do dnes si pamatuji jak voněl i jak to znělo když mamka šila. Měla jsem spoustu pěkných modelů, tylových sukní, princeznovských šatů a i moje Barbíny měly svoje krásné šaty. 

 Když jsem byla poprvé těhotná naučila jsem se háčkovat a plést. Když jsem byla podruhé těhotná, koupila jsem si šicí stroj. A když jsem začala s těmi boty, tak jsem začala i s šitím. Vrátila jsem se k polštářům a začala obšívat děti čepicemi, trička, mikiny... A pak jsem si začala troufat na věci pro sebe.  

 K tomu aby vznikly šaty Bel byla inspirace postupná a vedlo k nim několik kroků.

 Velkým zdrojem inspirace, je svět kolem nás. Nekonečná studnice inspirace je na Pinterestu no a pak třeba ve vlastní skříni nebo seriálu. V té mojí skříni visely šaty ještě z doby kdy jsem pracovala jako obchodní zástupce. Byly krásné, lněné se skládanou sukní, lodičkovým výstřihem a kapsami. Ale už mi dávno nebyly. Pak jsem jeden večer seděla u seriálu Slunečná a byly tam. Krásné bleděmodré šaty, vypadaly tak pohodlně a elegantně zároveň, že jsem si řekla to jsou ty pravé. Začala jsem hledat střih. Našla jsem. Byl to střih Pavlína na www.zivestrihy.cz , v té době ale nebylo možné ho použít jako licenční střih. Proto jsem řešila co a jak dál. Je to klasický střih, který je generacemi žen před námi ověřený, a lichotí každé ženě. A tak  jsem si našla oděvní konstruktérku, se kterou stále spolupracuji a vznikly šaty Bel.  Šaty které všem ženám, které doma nemají šicí stroj a nebo nemají dost času si svoje šaty ušít dělají lepší den. 

 Inspirace je všude kolem nás. Náš rybníček je takový dost malý a všechno dokonalé už dávno před námi někdo vymyslel. Ale pokud se nám společně bude dařit měnit myšlení a pohled na domácí výrobu módy, kdy si žena radši pořídí šaty od tuzemského výrobce, nebo si je ušije sama a nepůjde si je koupit do fastfashionu je to dobrý krok pro nás všechny. 

 S láskou Katka.

Sebeláska = miluj sama sebe

Snadno se to řekne, ale jak tušíte nebude to tak snadné.

Jako všechno je to proces, je to cesta. Chtělo by se říct že na jejím konci na vás čeká odměna v podobě silné a sebevědomé ženy. Ale pokud se naučíte žít v sebelásce, tahle cesta nikdy nekončí a do života vám přinese samé krásné věci.

A jak začít?

Postavte sebe na první místo.

 Tohle vám může znít hodně sobecky a také nereálné. Zvlášť pokud jste matkou a váš život se točí kolem dětí, domácnosti a máte pocit že bez vás to nemůže fungovat. Potom v tom všem snadno zapomenete na to kdo jste a kým jste bývaly.

 A věřte mi, tohle já dobře znám. Proto si často připomínám větu kterou mi řekl terapeut: " V letadle také prve nasadíme kyslíkovou masku sobě a poté dětem."  A proto je důležité mít se na prvním místě. Samozřejmě je spoustu dní, kdy mi to vůbec nejde, ale snžím se. 

Co vám k tomu může pomoci:

• Udělejte si čas sama pro sebe, co máte ráda, u čeho se cítíte šťastná ( a ne, to že jdete sama pro pečivo se nepočítá)
• Nesrovnávejte se s nikým, byť se může na první pohled zdát, že naše životy jsou stejné, tak nejsou a každý má jiné podmínky. S kým se můžete srovnávat jste pouze vy sama. Kým jste, kým jste byla včera, milulý týden, měsíc, rok. 
• Vyhýbejte se nevhodným vztahům, negativním vlivům. Naopak pusťte do svého života myšlenky a lidi, kteří žijí tak jak byste chtěla žít vy.
• Naučte se říkat NE, držte si své hranice a to co je vám příjemné a co už ne. Ono vám to dost pomůže se selekcí nevhodných vztahů :)
• Dopřejte si aspoň 5 minut lásky. Co tím myslím? Dívejte se na sebe jako na láaku svého života. Zaměřte se na věci a části svého těla, které považujete za dokonalé. Máte krásné vlasy? Štíhlé nohy? Dokonalé nehty? Tak se na to zaměřte a sledujte pocity, které se vám přitom zrodí v hlavě. Zamilujte se do sebe sama. Nikdo z nás není dokonalý a do posledního detailu krásný. Milujme své dokonalosti v naší nedokonalosti, protže díky tomu jsme každý jedinečný originál. A to je krásné.

Šaty Bel, zasejte semínko sebelásky

Bez semínka není květina. Proto aby nám vyrostla krásná květina je třeba zasadit semínko. Čím víc o semínko pečujeme s láskou a trpělivostí, tím krásnější a bohatší budou květy. Někdy je k tomu zapotřebí vhodné místo, vláha, hnojivo... Takovým hnojivem se pro nás mohou stát dokonale padnoucí šaty, které nám pomohou vidět krásu, která dřímá uvnitř.

Šaty které pomáhají - Šaty Adriana

Šatům které u nás šijeme nedáváme ženská jména, ale když vznikaly tyto šaty, naší rodinu potkala tragická událost, velmi krutá a nečekaná. Dlouho jsem přemýšlela, zda je a nebo není dobrý nápad sdílet a zveřejnit takovou osobní záležitost. Ale pokaždé jsem došla ke stejnému závěru. Jsou věci a události o kterých by se mluvit mělo.Tyto šaty nesou jméno mé zesnulé sestřenice. Krásné, hodné a milé mladé ženy. Která přišla o svůj život nedobrovolně cizí rukou. Muž, který neunesl konec jejich vztahu ji o život připravil, poté ukončil i život svůj. Nebude tak nikdy souzen na tomto světě.

Tato žena byla matka, dcera, neteř, sestřenice... měla toho hodně před sebou, ale také hodně za sebou. Muži v jejím životě nebyli dobří a postarali se o její pověst, rozum a nakonec i o život.

Nechápu a cítím velký vztek, že někdo dokáže druhému tak moc ublížit, že dokáže ovládnout jeho život a zničit ho... Neumím vrátit čas aneumím zázraky, ale často bych si to přála. Jediné co mám je můj hlas a vědomí, že nechci aby byla jen číslem ve statistice, aby příběh který se stal, i když má takto tragický konec, mohl pomoci někomu, aby to neodkládal. Proto jseme se spojili s organizací #neodkladejto , kteří pomáhají všem bez ohledu věku a pohlaví, protože násilí se děje všemi směry.

Proto šaty Adriana, aby se nezapomělo. Z každých ušitých šatů, půjde 10% právě této organizaci.

Každý z nás si zaslouží spokojený a šťastný život podle svých představ.